Březen 2007

Piráti z Karibiku-Truhla mrtvého muže

25. března 2007 v 17:44 | Katussska
Piráti z Karibiku - Truhla mrtvého muže - Pirates of the Caribbean 2: Dead Man´s Chest
Kapitán Jack je zpět… a s ním i Will Turner, Elizabeth Swann a celá řada nových i dobře známých postav, které se vrací na plátna kin v druhém dílu velkolepé ságy Piráti z Karibiku. V hlavních rolích se znovu představí Johnny Depp, jemuž role Jacka Sparrowa vynesla nominaci na Oscara, Orlando Bloom a Keira Knightley, která má od loňského roku také na kontě oscarovou nominaci.

V tomto dobrodružném a velkolepém pokračování filmového hitu z roku 2003, které vzniklo opět pod vedením producenta Jerryho Bruckheimera a režiséra
Gorea Verbinskiho, je kapitán Jack Sparrow znovu lapen ve spletité síti záhrobních intrik. Prokletí Černé perly se mu sice podařilo zlomit, avšak nyní musí se svou posádkou čelit mnohem děsivější hrozbě - ukáže se, že Jack se upsal krví legendárnímu Davymu Jonesovi (Bill Nighy), který je vládcem oceánských hlubin a kapitánem tajemné lodě BLUDNÝ HOLANĎAN, jíž se v rychlosti a schopnosti rychlého zmizení nedokáže vyrovnat žádná jiná loď. Pokud se Jackovi nepodaří najít způsob, jak se z této faustovské dohody vyvázat, bude nucen strávit celý posmrtný život jako otrok v Jonesových službách. Překvapivý vývoj událostí přeruší svatební plány Willa Turnera a Elizabeth Swann, kteří se znovu ocitají ve víru Jackových dobrodružství, během nichž dojde na strhující souboje s mořskými monstry, nepřátelský naladěnými ostrovany a výstřední věštkyní Tiou Dalmou (Naomie Harris) a dokonce i na tajemné setkání s Willovým dlouho ztraceným otcem Štruplem Billem (Stellan Skarsgard).

Mezitím si nemilosrdný lovec pirátů lord Cutler Beckett (Tom Hollander) z Východoindické společnosti začíná brousit zuby na bájnou Truhlu mrtvého muže. Dávná legenda praví, že ten, kdo se truhly zmocní, bude moci ovládnout Davyho Jonese a celou jeho posádku - a Beckett chce této obrovské síly využít k tomu, aby jednou provždy očistil Karibik od všech pirátů, kteří jej křižují. Časy se mění a skutečnými loupeživými piráty se pomalu stávají draví obchodníci a úředníci… zatímco staromódním bukanýrům jako je Jack, kterému jde především o dobrodružství a nespoutaný způsob života, hrozí vymření.










Piráti z Karibiku-Prokletí Černé Perly

25. března 2007 v 17:42 | Katussska
Třpytivé vody Karibiku jsou pro darebáckého, ale šarmantního kapitána Jacka Sparrowa (Johnny Depp) nevyčerpatelným zdrojem tajemných a vzrušujících dobrodružství. Jeho idylický život se však razantně změní ve chvíli, kdy se lstivý kapitán Barbossa (Geoffrey Rush) zmocní jeho lodi Černá perla a napadne město Port Royal, odkud unese guvernérovu (Jonathan Pryce) okouzlující dceru Elizabeth Swann (Keira Knightley). Její kamarád z dětství Will Turner (Orlando Bloom) se spolu s Jackem vydává na palubě nejrychlejší lodi britské flotily na odvážnouvýpravuza záchranou Elizabeth a ukradené Černé perly. V patách je jim Elizabethin snoubenec, sympatický a ctižádostivý Commodore Norrington (Jack Davenport). Will ale netuší, že je Barbossa i s celou svou pirátskou posádkou pod vlivem prokletí, které jej odsuzuje k věčnému životu ve světě nemrtvých a každou noc jej proměňuje v živého kostlivce. Kletbu může zlomit pouze vrácení ukradené části prokletého pokladu na jeho původní místo. Posádky obou lodí se vydávají vstříc vzrušujícímu střetnutí s Barbossou na tajemnýostrovIsla de Muerta. Když pak pozvednou své meče k souboji s obávanými piráty Karibiku, je v sázce Jackova pomsta, Černá perla, zapomenutý poklad, zlomení kletby nad Barbossou a jeho posádkou, osud britské námořní flotily a v neposlední řadě také životy našich statečných hrdinů.


Berlín,Berlín

25. března 2007 v 17:40 | Katussska






Fakt suprovej seriál, jen škoda, že už ho přestali dávat.A taky se mi nelíbilo,
když se Lolle rozešla s Alexem.... :-((


Je fakt nááádhernej....

Můj auťák Brouk

25. března 2007 v 17:39 | Katussska
Je to fakt suprovej film!!

Motto:Úžasné malé autíčko s tělem brouka a srdcem šampióna.

Popis:
Maggie Peyton (LINDSAY LOHAN), jejíž rodina se už po tři generace věnuje
účasti v automobilových závodech NASCAR, má závodění v krvi.
Díky svému otci Rayovi (MICHAEL KEATON), který se ji snaží přehnan
ě chránit před veškerým nebezpečím, jsou však všechny její snahy o kariéru
špičkové závodnice odsouzeny k nezdaru. Ray jí nabídne jako odměnu za úspěšné
dokončení univerzitního studia auto, ale místo do obchodu zamíří na vrakoviště.
Maggie se zamlouvá starý Nissan, ale zdá se, že o její pozornost usiluje také jistý
zrezivělý Volkswagen Brouk, se kterým - ke svému nemalému
překvapení - nakonec skládku opustí. Jak se brzy ukáže, starý Brouk jménem Herbie
není jen obyčejný kus rezavé karoserie s motorem, ale kouzelné auto,
které Maggie pomůže splnit její velké sny.


Harry Potter a Tajemná komnata

25. března 2007 v 17:37 | Katussska


Harry Potter (Daniel Radcliffe) stráví krásný konec prázdnin s rodinou svého
nejlepšího přítele Rona Weasleyho (Rupert Grint) a náladu mu nezkazí, ani když se na
Příčné ulici seznámí s novým učitelem obrany proti černé magii - samolibým
Zlatoslavem Lockhartem (Kenneth Branagh). Spolu s Ronem
a Hermionou (Emma Watson) se po prázdninách vrátí do kouzelnické školy
v Bradavicích a nemá ani ponětí o tom, že mu hrozí smrtelné nebezpečí.
Začínají se tam totiž dít prapodivné věci, při kterých tuhne krev v žilách a nikdo z
žáků netuší, že pradávná legenda se stala skutečností.
Tajemná komnata se znovu otevřela …




Harry Potter a Vězeň z Azkabanu

25. března 2007 v 17:36 | Katussska



Třináctiletý Harry Potter znovu nerad tráví své další prázdniny u rodiny Dursleyových,
letos navíc se zlou tetou Marge. I přes přísný zákaz používání kouzel jí Harry
promění v obrovský balón a v noci uteče záchranným autobusem do hospody
Děravý kotel. Zde se setká s ministrem kouzel Korneliem Popletalem, který ho
překvapivě za jeho provinění nepotrestá. Je to proto, že z vězení v Azkabanu uprchl nebezpečný čaroděj Sirius Black, který podle legend přivedl lorda Voldemorta k
Harryho rodičům a je tak zodpovědný za jejich smrt. Nyní Voldemort usiluje také o
zabití Harryho. A aby nebyl všem hrůzám konec, hostí Bradavická škola hrozivé
azkabanské stráže, zvané mozkomoři. Ti mají za úkol ochraňovatt Harryho a další
studenty před černým čarodějem. Střetnutí mezi Harrym a záhadným vězněm
Siriem Blackem se zdá být nevyhnutelné. Harry Potter bude potřebovat veškerou možnou kuráž, kouzla a podporu, aby dokázal odhalit pravdu a vazby na tajemnou minulost …



Harry Potter a Kámen mudrců

25. března 2007 v 17:36 | Katussska



Harry dostává dopis napsaný zeleným inkoustem, který přinese vzácná sova.
Podivuhodný dopis obsahuje pozvání, aby opustil lidský svět a nastoupil jako žák
Školy čar a kouzel v Bradavicích. Obr Hagrid pomůže Harrymu Potterovi obstarat
kouzelnické pomůcky, které bude potřebovat, a Harry se může vydat na londýnské
nádraží King´s Cross, aby našel nástupiště 9 a 3/4 a odcestoval do Bradavic.
Ve vlaku se potká s dalšími prvňáky Hermionou a Ronem, kteří se stanou jeho přáteli.
Začíná příběh, který si nedokázali představit ani ve svých nejsmělejších snech!

Pearl Harbor

25. března 2007 v 17:34 | Katussska

PearlHarbor....
...to je moc pěknej film
Danny Walker-Josh Hartnett
Rafe Mc Cawley-Ben Afleck
Evelyn Johnson-Kate Beckinsale


Hříšný tanec

25. března 2007 v 17:33 | Katussska



Píše se rok 1963. Beatles v USA nejsou ještě známí, tančí se latinsko-americké tance.
Do letoviště horského hotelu přijíždí na prázdninový pobyt sedmnáctiletá Frances,
familiárně nazývaná Baby, spolu s rodiči a starší sestrou Lizou. Schází se tu americká
lepší společnost, starší pánové, co rádi hrají pasians, a jejich manželky, které tráví
čas s mladým personálem. Hraje se tu golf, pořádají hloupé soutěže a zkouší se paruky.
Mezi zaměstnanci letoviště se Baby naučí úplně jiný tanec, než jaký se ukazuje na
pódiu, tzv. dirty dancing - nejerotičtější formu partnerského tance. Nejlepší z
tanečníků je Johny se svojí partnerkou Penny. Když se Penny dostane "do maléru" a
nemůže vystoupit v blízkém hotýlku, Baby se nabídne, že bude tančit místo ní.
Přitom se sbližuje s Johnnym, dívka s ním prožije nejenom první lásku, ale z
"ošklivého káčátka" se promění v sebevědomou mladou ženu a výbornou tanečnici.
I Johnymu pomůže, aby si uvědomil sám sebe.
Hříšný tanec se na konci osmdesátých let stal doslova trhákem Soundtrack je dodnes
oblíbený, "She´s like the wind", "Hungry Eyes" nebo "I had the time of my life" jsou
pořád ke slyšení v rádiích. Pro oba hlavní představitele, Jennifer Grey a Patricka
Swayzeho, znamenal tento taneční film vrchol kariéry.



Hříšný tanec 2 Havana Nights

25. března 2007 v 17:30 | Katussska

Havana, listopad roku 1958.Osmnáctiletá Katey Millerová (Romola Garai) přijíždí s
rodičize Spojených států do kubánského hlavního města, kde její otec dostal místo
ve vedení místní pobočky společnosti Ford.Z poklidného života středostavského
studentky je Katey uvržena do exkluzivního prostředí Američanů,pohybujících
se v luxusním hotelu Oceana.Více než toto pozlátko ji však přitahuje hrdý a
cílevědomý Javier (Diego Luna),číšník, který, jak vyjde najevo, je také vynikajícím
tanečníkem.Katey touží naučit se jeho styl tance a přesvědčí ho,aby se společně
zúčastnili prestižní taneční soutěže v havanském kasinu Palace.Po Javierově
boku poznává odlišnou,temperamentnější tavář Kuby.Společně zkoušejí na pláži
a navštěvují hříšný taneční klub La Rosa Negra,kam chodí pouze místní a kde
se provozuje hříšný tanec.V osudný večer jsou připraveni společně vystoupit na taneční
soutěži,netuší však, že celou Kubu zachvátí vlna revolučního násilí

T-music

24. března 2007 v 17:40 | Katussska
www.t-music.cz super web ke stažení písniček..!

Kids.Land

24. března 2007 v 11:00 | Katussska
Je to skoro to samý jako Alík ale podle mě,lepší v tom,že je tam např.: poradna a takové podobné užitečné věci..koukni se tam.. www.kidsland.cz

Alík

24. března 2007 v 10:49 | Katussska
Alíka určitě znáš,že jo?!!
Je to web pro děti plný zábavy.. www.alik.cz

Celý článek | Přidat komentář

Antistres

23. března 2007 v 20:31 | Katussska
Antistres
Chceš-li se trochu odreagovat, můžeš i teď. Stačí kliknou na odkaz.

Hudební výchova-Johan Sebastian Bach

23. března 2007 v 20:28 | Katussska
Johan Sebastian Bach
Městečko Eisenach v Durynsku se 21. března 1685 stalo rodištěm Johanna Sebastiana Bacha. Jeho otec Johann Ambrosius, tam byl dvorním hudebníkem. První zkušenosti ve hře na klávesové nástroje a na housle získal u svého otce. Jenže otce ztratil v deseti letech, a protože mu matka také zemřela - ještě o rok dříve, ujal se ho starší bratr, který již byl ženatý a varhaničil v Ohrdrufu.
V novém domě pokračoval Sebastian ve studiu. Když mu bylo patnáct let, musel již začít vydělávat. Odešel do Lüneburgu, kde působil v chlapeckém sboru jako zpěvák. Takové sbory byly tenkrát obvyklé ve většině chrámů. Po ztrátě chlapeckého hlasu musel sbor opustit. Členové rodiny Bachů, působících v durynských městečkách a obcích, měli pěkný zvyk. Udržovali vzájemné rodinné vztahy a jednou v roce pořádali svůj sjezd. Přátelské vztahy měly tu výhodu, že jednotlivý členové se navzájem upozorňovali na uprázdněná místa. Tímto způsobem se dověděl o varhanickém místě v Arnstadtu.
Poněvadž však chrámové varhany nebyly ještě dostavěny, vydal se do Výmaru, kde se stal dvorním hudebníkem. Ve Výmaru nezůstal Bach dlouho. V srpnu roku 1703 nastoupil jako varhaník v Arnstadtu. Ve svém povolání se snažil neustále zdokonalovat. Byl neobyčejně pracovitý, studoval a trpělivě opisoval díla cizích mistrů, takže mu neušlo, co kde bylo v hudbě nového.
Postupem času si Bach brzy získal pověst výborného virtuosa a improvizátora ve hře na varhany a cembalo. Jako by si ani nebyl vědom svého mimořádného nadání. Tvrdil, že kdyby každý tolik a tak vytrvale pracoval, byl by stejně dokonalý. Bach byl varhaníkem také v Mühlhausenu, ale nevydržel tam déle než rok. Dočkal se tam však jednoho úspěchu, jakých za svého života mnoho neužil: prvého vytištění jedné ze svých skladeb.
Po Mühlhausenu opět Výmar; mladý umělec tam nastoupil do služeb vládnoucího vévody jako houslista i jako varhaník. V době tamějšího pobytu horlivě komponoval. Seznamoval se blíže s italským hudebním uměním, které na rozhraní 17. a 18. století rozkvetlo novým květem. Seznámení s italskou hudbou podnítilo pochopitelně Bacha k vlastní tvorbě podobných forem.
Jeho všestranné umění nezůstalo nepovšimnuto, v roce 1714 byl povýšen na koncertního mistra. Ctižádost mladého muže měla však vyšší cíle: byl by se rád stal kapelníkem. Když se toto místo později uvolnilo a vévoda pro něj vybral jiného hudebníka, cítil Bach, že mu bylo ukřivděno. Jeho žádost o okamžité propuštění vyvolala prudký konflikt s vévodou.
Rozhořčený Bach svou žádost neodvolal a odešel. Nové působiště nalezl opět u dvora, ve městě Köthenu. Na tomto místě se Bach věnoval hojně cembalu. Napsal anglické suity, Francouzské suity a obsáhlou sbírku preludií a fug ve všech tóninách. Doba Bachova působení v Köthenu dala vzniknout také jiné než instrumentální hudbě klavírní. Jsou to slavné Sonáty pro sólové housle a Sonáty pro sólové violincello. Ale dobrá doba skončila, jakmile se vévoda oženil.
Jeho manželka neměla pro hudbu porozumění a vévoda změnil své zájmy a přestal se o Bacha zajímat. V květnu roku 1723 nastoupil Bach své poslední a nejdelší zaměstnání, tomášský kantorát v Lipsku. Lipsko bylo už tenkrát hudebním střediskem a chlapecký zbor kostela sv. Tomáše byl významný.
Už za Bachova života se doba pozvolna přikláněla ke tvorbě jednodušší, melodičtější a poslechově snáze přístupné. Skladatel těžce nesl tento obrat a zůstal věren svému slohu. Nezmínil jsem se téměř o Bachově soukromém životě. Víme toho jen velmi málo.
Byl dvakrát ženatý, podruhé s Annou Magdalenou a měl dvacet dětí. Z jeho synů se čtyři stali proslulými hudebníky. Byli to Wilhelm Friedman, Carl Philipp Emanuel, Johann Christoph a nejmladší Johann Christian.
Z Bachovi tvorby je mnoho nenávratně ztraceno. Bach byl za svého za svého života ceněn jako výborný varhaník, ale nebyl uznávaným a slavným skladatelem. Když roku 1750 zemřel nevěnovala tomu veřejnost žádnou pozornost.
Dnes platí Bach za jednoho z největších hudebníků vůbec, jeho dílo je pevným základem, na němž budují další generace své umění. Dílo Chrámové kantáty: Matoušovy a Janovy, Vánoční oratorium, Mše h moll. Skladby varhaní: preulidia, toccaty, fugy, fantazie a chorální předehry.
Skladby klavírní: anglické suity, francouzské suity a party. Komorní sonáty pro sólové housle a violoncello: Braniborské koncerty. Z našeho pohledu byl Johann Sebastian Bach velikánem, který ve svých skladbách shrnul a uzavřel celou epochu hudebního vývoje nazývanou dnes baroko.
Není jediným skladatelem tohoto období, který je takto hodnocen. Podobně shrnující a zásadní dílo vytvořil Bachův krajan Georg Friedrich Händel. Oba skladatelé neměli společný jen původ. Narodili se ve stejném roce (1685) a i závěr jejich života byl ironií osudu obdobný - oba oslepli a zemřeli na následky operace anglic kého "okulisty" Johna Taylora. Jejich životní osudy jsou však rozdílné a i jejich skladatelské odkazy se spíše doplňují, než by se vzájemně překrývaly.
Bach nenapsal ani jednu operu. Ve skromných poměrech německých zámeckých kapel k tomu ani neměl příležitost. V centru jeho tvorby stojí díla duchovní, zejména kantáty, kterých se dochovalo přes dvě stě.
Neméně významné jsou však Bachovy skladby pro klávesové nástroje, varhany nebo cembalo; již jsme se zmínili o tom, že ve své době byl více uznáván jako varhaník. Důležité jsou také jeho skladby komorní a orchestrální, k těm nejslavnějším z nich dnes patří právě Braniborské koncerty.
Braniborské koncerty i ostatní Bachova koncertantní díla vycházejí spíše z tradice benátské, kterou reprezentují skladatelé Antonio Vivaldi a Tomaso Albinoni. Bach zemřel jako vážený lipský kantor, jeho dílo však bez výjimky upadlo v zapomnění.
Skladby z otcovy pozůstalosti zdědili synové, jen část z nich se však dochovala dodnes. První knihu o Bachovi, která byla znamením počínajícího zájmu o mistrovo dílo, napsal a v roce 1802 v Lipsku vydal Johann Nikolaus Forkel. Příznačné je, že neměl ani ponětí o existenci sbírky koncertů, které později další bachovský badatel Philipp Spitta nazval Braniborskými.
Skutečným zlomem v zájmu o Bachovo dílo však bylo až provedení Matoušových pašijí Felixem Mendelssohnem-Bartholdym v Berlíně v roce 1829. Přestože od té doby už uplynulo mnoho vody, dílo Johanna Sebastiana Bacha objevujeme dodnes.

Hudební výchova-Leoš Janáček

23. března 2007 v 20:26 | Katussska

Leoš Janáček

Leoš Janáček patří k našim nejproslulejším a v rámci světové moderny nejvýznamnějším autorům. Na rozhodný úspěch dlouho čekal. Po vystudování pražské varhanické školy a prohloubení svého vzdělání v Lipsku a ve Vídni se usídlil v Brně, kde se podílel na budování hudebního života i školství. Složil státní zkoušku ze zpěvu, klavíru, varhan a z houslí. Poté se stal Janáček sbormistrem řemeslnické besedy Svatopluk, dirigentem Besedy brněnské a dokonce ředitelem varhanické školy.

Co studoval :

Janáček studoval intenzivně lidovou píseň, hlavně moravskou a slezskou (později též ruskou), aby z ní vytěžil jak po melodické, tak harmonické stránce svérázné podněty. Lidové písni (zejména jeho rodná lašská lidová kultura měla u něho prioritu) se věnoval jako sběratel a folklorista. Po vzoru Dvořákových Slovanských tanců zkomponoval i on své Lašské tance. Navíc studoval i intonaci mluvy, její závislost na konkrétních životních situacích, což mu pomáhalo nalézt adekvátní melodický výraz v operní tvorbě. Se svými "nápěvky" nepracoval mechanicky, jak mu mnozí kritikové vyčítali, ale tvořivě.
Janáček byl především hudebně dramatickým autorem. Po operách Šárka, Počátek románu a Osud pracoval deset let na své nejpopulárnější opeře Její pastorkyňa, vznikající na prozaický text G. Preissové. Toto dílo patří - spolu s další operou Káťa Kabanová - k vrcholům světové moderní opery vůbec. Osobitost Pastorkyně, v cizině nazývané Jenůfa, je mimořádná: Janáček vychází z moravského folklóru, opírá se o zkušenosti se svými nápěvky. Opera, ač její premiéra odezněla v Brně v r. 1904, čekala 12 let na uvedení v Praze. Teprve pražská inscenace a o tři roky později nastudování ve Vídni udělaly z autora světoznámého mistra.
Tento úspěch vlil do dvaašedesátiletého autora novou mízu, nový zápal v tvůrčím snažení. Jeho další opery Výlety pana Broučka, Káťa Kabanová, Příhody lišky Bystroušky, Věc Makropulos a Z mrtvého domu jsou geniálními výtvory zralého mistra. Skladatelova mnohotvárnost je v nich obdivuhodná: v těchto dramatech se Janáček projevuje jako rusofil, svérázný myslitel ,prosazuje se jako pěvec nefalšované lásky i jako autor, jenž se po vzoru K. Čapka zamýšlí nad štěstím lidské bytosti ve vztahu k dlouhému věku.
Janáček byl umělcem obrovské vitality, drobné postavy s bohatou hřívou vlasů a výraznými rysy tváře i celé osobnosti; i ve stáří upadal do tvůrčích extází. Těžké krize svého života překonával takřka nadlidskou prací.
Z mimooperní tvorby zasluhují pozornosti orchestrální rapsódie Taras Bulba na námět Gogolovy povídky, pětivětá Symfonietta a Glagolská mše, jež vznikala na staroslovanský text oslavující lidový dávnověk Slovanstva. Významné jsou i jeho sbory na sociálně cítěné básně Petra Bezruče - Kantor Halfar, Maryčka Magdónova, 70 000 aj., jež rozhodující měrou ovlivnily vývoj sborového zpěvu u nás. Ale i oba smyčcové kvartety - prvý komponovaný podle Kreutzerovy sonáty. L. N. Tolstého, druhý nazvaný Listy důvěrné - prozrazují svérázný rukopis svého autora.

Díla :

Celý život mluvil krátce a úsečně - tak, jak mluví lid jeho rodného Lašska a celé severovýchodní Moravy. A taková byla i jeho hudební řeč, když se v 90. Letech oprostil od romantické tradice a vybudoval moderní hudební styl. Intenzivně se věnoval sběru, upravování a vydávání lidových písní a tanců, jeho Lašské tance patřily hned vedle Dvořákových Slovanských k nejoblíbenějším symfonickým stylizacím svého druhu.
Vlastní osobité hudební vyjadřování však na folklóru nezaložil: výrazem životní pravdy mu byla lidská řeč. Její koncentrované projevy emotivně vzrušené i utěšené - nápěvky mluvy - se staly základy hudebních staveb oper: tragédie z venkovského života Její pastorkyňa, satiricky posměšné i aktualizovaně heroické a historické fikce Výlety pana Broučka, hlubinných sond do psychologie lidí, vystavených mezním situacím, v Kátě Kubátové, Věci Makropulos, Z mrtvého domu, přírodní lyriky v Příhodách Lišky Bystroušky.
Taková je i hudební poetika vizí hrdinských zápasů v symfonické rapsodii Taras Bulba a jásavé oslavy osvobození v Sinfoniettě, vášnivých hudebních výpovědí smyčcových kvartetů Z podnětu L.N.Tolstého Kretzerovy sonáty a Listy důvěrné, Zápisníku zmizelého pro hlasy a klavír, protestů proti sociálním křivdám v klavírní sonátě Z ulice i sborech na P. Bezruče, intimních obrázcích z klavírních cyklů Po zarostlém chodníčku a V mlhách, v monumentální Glagolské mši.

Glagolská mše

Glagolská mše, kantáta pro sóla, smíšený sbor, orchestr a varhany byla komponována od 5.srpna do 15.října 1926 v Luhačovicích a Brně. Janáčkovi bylo tehdy 72 let, ale kritiku, která ho po prvním uvedení tohoto díla označila jako "věřícího starce", tvrdě odmítl; odpovědí v Literárním světě vysvětluje také svou víru: "Chtěl jsem zde zachytit víru v jistotu národa na podkladě ne náboženském, ale na tom mravném, silném..."Proto také Glagolskou mši zamýšlel jako dar k jubilejním oslavám 10.výročí zrodu naší první republiky a k výstavě soudobé kultury r.1928.
Jednou z důležitých příčin Janáčkova zaujetí pro tento námět byla silná cyrilometodějská moravská tradice. Janáček se sám zúčastnil velehradských církevních slavností v r.1869 a od mládí spojoval s touto tradicí i lásku k slovanským národům. Svůj význam měla také skutečnost, že Janáček od dětství důvěrně znal chrámový život od prostého obřadu v rodných Hukvaldech, přes slavné figurálky, k nimž putoval s otcem,učitelem a hudebníkem, až k slavnostním ceremoniím v augustiniánském chrámě na Starém Brně, kde byl od 11 let zpěváčkem a později ředitelem kůru a varhaníkem po svém učiteli Pavlu Křižkovském.
Text mše, motivován prvky staroslověnskými a často církevně slovanskými, je nejblíže jazyku chorvatsko-hlaholskému a Janáček jej pravděpodobně kombinoval z několika různých předloh. Použil jej ke zhudebnění tradičních částí mše-Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Benedictus, Agnus. Z tzv. "proprium missae" nezhudebnil žádnou část, zato připojil orchestrální úvod fanfárového rázu, varhanní sólo po Agnus a závěrečnou Intrádu pro orchestr se slavnostním hlasem žesťů a tympánů. Celkové pojetí prozrazuje, že skladatel se silně inspiroval celým lidovým kostelním prostředím, příchodem a odchodem kněží a lidu po mši, zvukem kostelního orchestru a improvizacemi varhaníků.
Pro všechnu tuto blízkou formální příbuznost liturgickému obřadu je to dílo svým obsahem a také vyzněním necírkevní, plné světských pocitů a širšího filozofického záběru.
Janáček psal v řeči slovanských věrozvěstů proto,že v této tradici viděl jedno z velikých pout slovanských národů. "A vysoký je ten chrám , až do nebes klenby sahá. A svíčky tam hoří, to jsou vysoké jedle a na vršku mají zažehnuté hvězdičky. A zvonky v chrámu, ty mají stádo oveček. O tom chrámu jedná se v tom mém díle. Znázorňuji v něm tak trochu pověst, že když Kristus na kříži byl rozepjat, roztrhla se nebesa. No, rachot dělám i blesky... Slavíci, drozdi, káčata, husy, dělejte muziku!" Taková je Janáčkova představa.
Glagolská mše nese typické znaky Janáčkova vrcholného stylu, tak jak jej známe z oper Liška Bystrouška, Káťa Kabanová, Věc Makropulos i z orchestrální Symfoniety.
Tvůrčí metoda vykrystalizovaná v Její Pastorkyni a spočívající v častém opakování motivů, úryvkovitosti a dramatické zkratce, stejně jako v umění sekvencí s progresemi, dostoupila v tomto díle vrcholu. Mša Glagolskaja se svojí dramatičností, stejně jako světským a lidovým výrazem, řadí k největším uměleckým dílům světové hudební literatury.

Životopis Leoše Janáčka:

Narodil se 3. července 1854 na Hukvaldech u Příbora. Pocházel z nesmírně chudé rodiny- měl 12 sourozenců, z nich ovšem pět zemřelo - právě proto, že bída a špatné životní podmínky podlomily jejich zdraví.
Když chtěli rodiče nějak zlepšit špatnou situaci, rozhodli se, že malého Leoše pošlou do Brna, aby zpíval ve sboru augustiniánského kláštera. V klášteře získal Janáček jedinečné hudební vzdělání, hlavně díky tomu, že měl děti na starosti vynikající skladatel Pavel Křižíkovský.
Studoval hudbu dále - nejdříve na učitelském ústavu, pak v Praze na varhanické škole, nakonec ještě v Lipsku v Německu a ve Vídni v Rakousku.
Velmi brzo se oženil se Zdeňkou Schulzovou (jeho žákyní, dcerou ředitele školy), které bylo v době svatby necelých 16 let. Za rok se jim narodila dceruška Olga a později syn Vladimír, ale naneštěstí ve 2 a půl letech zemřel na spálu. Potom se všechen jeho zájem upjal ke dceři Olince. Shodou osudu však i ta těžce onemocněla, a následně zemřela, když jí bylo 21 let. Janáček tehdy napsal svou nejznámější operu, Její pastorkyňu.
Jeho zklamání se ještě prohloubilo, když dílo, kterému věnoval tak velké úsilí, nebylo v Praze přijato do Národního divadla a bylo označeno za neschopné provozování. Na konci života se Janáček dočkal velkých úspěchů. Byl oslavován (nejvíce v Anglii a Itálii), jeho opery byly hrány v Německu i v řadě jiných zemí.
Zemřel náhle - v Ostravě. Nachladil se o prázdninovém pobytu v rodných Hukvaldech a byl převezen do ostravské nemocnice. 12. srpna 1928 skonal.

Zeměpis-Planeta Země

23. března 2007 v 20:25 | Katussska
Planeta země
Vznik a vývoj Země
Naše sluneční soustava vznikla před necelými 5 miliardami let. Poloměr Země je 6378 km. Měřítkem vzdálenosti v naší sluneční soustavě je astronomická jednotka, což je vzdálenost Slunce a Země.
Země má ve svém středu jádro, kolem něho je plášť a na jeho povrchu je kůra. Nebeská tělesa podobná Zemi se nazývají planety, tělesa podobná Slunci se nazývají hvězdy.
Sluneční soustavu tvoří Slunce a planety obíhající kolem Slunce. Velká tělesa ve vesmíru působí na malá tělesa gravitační silou. Během přetavení Země byla z meteoritů uvolněna voda, uhlík a některé plyny, které vytvořily atmosféru a hydrosféru. První organismy, které vznikly, se nejvíce podobaly dnešním bakteriím a řasám.
Mezihvězdná hmota byla tvořena hlavně kosmickým prachem a meteority. Jedním z prvních druhů větších živočichů, jejichž zkameněliny můžeme dnes nalézt, byly trilobiti.
Život na Zemi
Zmenšenému modelu Země říkáme glóbus. Rozlohou největší světadíl je Asie. Nejhlubší oceán je Tichý;Pacifický oceán.
Všechny světadíly:
- Evropa,
- Asie,
- Afrika,
- Amerika,
- Austrálie,
- Antarktida;Antarktis.
Všechny oceány:
- Tichý;Pacifický,
- Atlantský;Atlantický,
- Indický
- a Severní ledový oceán.
Zeměkoule má tvar koule;geoidu. Měsíc je přirozená družice;oběžnice Země. Zemské póly jsou severní a jižní.
Nejvyšší hora na Zemi je Mount;Mt. Everest.
Nejhlubší příkop je Mariánský příkop v Tichém oceánu.
Protože je Země z vesmíru vidět jako modrá koule, říká se jí Zeměkoule. Myšlená přímka mezi zemskými póly se nazývá zemská osa. Myšlená kružnice, která rozděluje Zemi na severní a jižní polokouli, se nazývá rovník.
Noc a den na Zemi, rok v České republice
V poledne je Slunce na jihu (světová strana). Jedno otočení Zeměkoule kolem osy trvá 24 hodin. Doba, za kterou Zeměkoule oběhne kolem Slunce, se nazývá rok. Země oběhne kolem Slunce za 365 dní a asi šest hodin.
Při jarní rovnodennosti Slunce vychází na východě a zapadá na západě. Přestupný rok nastává každé čtyři roky. Zdrojem tepla a světla pro naši Zemi je především Slunce. V přestupném roce je měsíc únor delší o jeden den. V průběhu roku se čas mění, v létě je v Evropě zaveden čas letní a v zimě čas zimní. Zemská osa je od svislého směru ukloněna přibližně v úhlu 23,5 stupně.
Měsíc, orientujeme se na Zemi
Myšlené kružnice, vedené rovnoběžně s rovníkem se nazývají rovnoběžky. Zeměpisná poloha se udává v jednotkách, které se nazývají stupně. Myšlené polokružnice, které spojují severní a jižní pól, se nazývají poledníky. Poledníky a rovnoběžky tvoří zeměpisnou;geografickou;souřadnicovou síť. Jeden oběh Měsíce kolem Země trvá 28 dní.
Měsíc sám nevydává světlo, ale odráží světlo Slunce. Nejdelší rovnoběžka se nazývá rovník. Úhlová vzdálenost určitého místa od rovníku směrem k pólům;pólu se nazývá zeměpisná šířka. Pomocí poledníků se určuje zeměpisná délka. V roce 1969 přistála poprvé na Měsíci americká kosmická loď Apollo. Rovnoběžky mají tvar kružnic, poledníky polokružnic.
Místní a světový čas, mapa
Časová pásma na Zemi jsou široká patnáct stupňů. Když je v Londýně dvanáct hodin, je v Praze třináct hodin. Nadmořská výška je vzdálenost určitého bodu od hladiny Baltského moře. Mezi časem středoevropským a západoevropským je rozdíl jedna hodina.
Mapa je zmenšené a zjednodušené znázornění krajiny na rovné ploše. Čas v určitém místě na Zemi se nazývá místní. Místní čas na hlavním;nultém;greenwichském poledníku se nazývá světový čas. Jindřichův Hradec je české město, které leží na přesně na poledníku 15 stupňů východní délky. Znázornění kulatého povrchu Země na mapě není úplně přesné, dochází ke zkreslení. Nadmořská výška se na mapě udává v metrech;m.n.m.
Nadmořská výška a výškové rozdíly v krajině, mapy
Členitost krajiny znázorňují na mapě vrstevnice, což jsou čáry spojující místa o stejné nadmořské výšce.
Nížiny jsou na mapě znázorněny zelenou barvou. Pohoří jsou na mapě znázorněna hnědou barvou. Vodstvo je na mapě znázorněno modrou barvou. 1 cm na mapě s měřítkem 1 : 25 000 odpovídá 250 m ve skutečnosti.
Sever je na mapě nahoře. Jih je na mapě dole. Východ je na mapě vpravo. Západ je na mapě vlevo. Soubor map vydaných knižně se nazývá atlas. Základní vrstevnice jsou v mapě obyčejně po pěti metrech. Zesílené vrstevnice jsou v mapě obyčejně po dvaceti pěti metrech.

Zeměpis-Zemětřesení

23. března 2007 v 20:23 | Katussska

Zemětřesení


Zemětřesení je náhlý pohyb zemské kůry, vyvolaný uvolněním napětí - např. z neustálých pohybů zemských desek - podél zlomů. Větší zemětřesení se proto obvykle vyskytují v těch oblastech světa, kterými významné zlomy procházejí (západní pobřeží Ameriky, východní Asie a ostrovy mezi ní a Austrálií, Kavkaz, Turecko a Írán, Středomoří atd.) Studiu zemětřesení se věnuje geofyzika konkrétně její součást seismologie.

K vyjádření síly otřesů se používá mnoho různých stupnic, které jsou vhodné pro různé případy. Veřejnosti nejznámější je tzv. Richterova stupnice odvozená v první polovině 20. století pro lokální zemětřesení v americké Kalifornii. Slabá zemětřesení, která člověk buď vůbec nepocítí, nebo která se projeví na nestabilních předmětech v domácnosti (skleničky na policích, lustr, hodiny na stole), jsou velmi častá i v seismicky klidnějších oblastech - např. seismické roje v západních Čechách mohou vést až k lehkému popraskání zdí, na Ostravsku dochází často k slabým otřesům v souvislosti s důlní činností. Silnější zemětřesení jsou pak vázána většinou na aktivní tektonické oblasti a jejich výskyt je méně častý, avšak celosvětově nejde o výjimečný úkaz. Jednou za několik let však dojde k silnému zemětřesení v nejchudších státech světa, které může připravit o život stovky či tisíce lidí a způsobí mnohamiliardové škody na majetku. Podmořská zemětřesení pak mohou vyvolat také velmi ničivé vlny tsunami.

Tsunami
Tsunami (nebo též cunami; z japonského slova znamenající vlna v přístavu) je jedna nebo několik po sobě jdoucích vln na hladině moře, které vznikají při silném zemětřesení pod hladinou moře, podmořském sesuvu nebo dopadu meteoritu do moře nebo jeho blízkosti. Místo tsunami je někdy nesprávně používán termín přílivová vlna, ale z vědeckého pohledu se jedná o různé děje.



Druhy zemětřesení:

1.Podle původu:
-řítivá - přibližně 3 % všech zemětřesení - vznikají např. zřícením stropů podzemních dutin v krasových nebo poddolovaných oblastech. Mají mělké hypocentrum a bývají lokálního charakteru. Mohou však způsobit značné škody.
-sopečná (vulkanická) - 7 %. Bývají průvodním jevem sopečné činnosti. Hypocentra mají vázaná na přívodní dráhy vulkanického materiálu a nacházejí se v hloubkách do 10 km. Tato zemětřesení mívají lokální význam a malou intenzitu. Často se vyskytují v rojích
-tektonická (dislokační) - nejčastější a nejzhoubnější. Vznikají náhlým uvolněním nahromaděné elastické energie v tektonicky aktivních oblastech, přičemž dochází ke smykovému pohybu ker podél zlomových spár.Maximální pohyby v horizontálním i vertikálním směru mohou dosáhnout i mnohametrových hodnot. Horizontální rozměr ohniska může dosahovat i stovek kilometrů.

2.Podle hloubky:
-mělká - do 60 km
-střední - 60 - 300 km
-hluboká-300-700km

Zeměpis-Atmosféra

23. března 2007 v 20:19 | Katussska
Atmosféra
-Zemskou atmosféru tvoří soustředné vrstvy , které se označují jako troposféra, stratosféra, mezosféra , termosféra a exosféra, která ve výšce kolem 70 000 km přechází do volného vesmíru.Pro život na Zemi je nejdůležitější troposféra.
Troposféra: sahá od země do výšky asi 8 km nad póly a 17 km nad rovníkem. Připadá na více než 80 % hmotnosti atmosféry. V troposféře probíhá většina dějů, které označujeme jako počasí.
Teplota vzduchu v troposféře v dlouhodobém průměru klesá s rostoucí výškou asi o 6 °C/km (0,6 °C na 100 m). V létě bývá pokles intenzivnější (až kolem 1 °C na 100 m), v zimě se pokles teploty v průměru zmenšuje až o polovinu. Na horní hranici troposféry (kterou tvoří tenká vrstva zvaná tropopauza) je tedy obvykle teplota kolem -80 °C nad rovníkem a kolem -50 °C nad póly. Jednou z příčin poklesu teploty při vzrůstající výšce je, že vzduch není přímo ohříván slunečním zářením, ale až druhotně, od zemského povrchu ohřívaného slunečními paprsky.
Stratosféra: leží mezi troposférou (sahající do výšky 8 km až 17 km) a výškou asi 50 km. V její spodní části, do výšky asi 20 km, se teplota vzduchu téměř nemění s výškou. Od uvedené hladiny teplota vzduchu se vzrůstem výšky roste a při horní hranici stratosféry dosahuje asi 0 °C - 20 °C. Tak vysoká teplota vzduchu souvisí s přítomností ozónu, který absorbuje většinu ultrafialového záření Slunce a tím chrání život na zemském povrchu.
Vzduch ve stratosféře je velmi řídký (hustota a tlak vzduchu s výškou od Zemì velmi rychle ubývá). Ve stratosféře se sluneční světlo již jen velmi málo rozptyluje na molekulách plynů. Obloha nemá proto známou modrou barvu, nýbrž je tmavě fialová až černá.
Ve stratosféře je velmi málo vodní páry, proto se v ní téměř netvoří oblaka. Není zde sníh ani déšt'. Zato v ní vane velmi silný vítr zvláštnì v okolí s troposférou. Nad našim územím zde byly namìřeny hodnoty až 300 km/h.
Mezosféra: je vrstvou mezi stratosférou a termosférou o tloušce asi 30 km. Teplota vzduchu v mezosféře klasá asi od 0 °C - 20 °C na hranici stratosféry asi na -40 °C až -90 °C ve výšce 80 km.
Termosféra:leží ve výšce asi od 80 km - 500 km. Někdy se jako termosféra označuje celá část ovzduší nad mezosférou, jindy se horní hranice termosféry klade do maximální výšky, v níž se běžně vyskytuje polární záře, to je asi 700 km.
Molekuly plynu v termosféře jsou slunečním zářením rozloženy na ionty. Teplotu zde nelze mìřit metodami používanými v hustší atmosféře. Teplota se určuje na základě kinetické energie jednotlivých částic, a označuje se proto jako kinetická teplota. Ta v termosféře do výšky 200 km - 300 km roste a dosahuje maximálních hodnot řádu stovek °C.
Exosféra: je vnější část atmosféry. Plynule přechází do meziplanetárního prostoru. Její nejvyšší část tvoří volné elektrony, níže převládají částice vodíku, ještě níže směs částic vodíku a helia. Pod výškou 1000 km se vyskytují i části kyslíku.
Exosféra má tak malou hustotu, že zde neplatí zákony fyziky plynů. V exosféře leží části obìžných drah umìlých družic Zemí.

Bleskovka 5.-KONEC!

23. března 2007 v 16:24 | Katussska |  →Bleskowky
NÁPOVĚDA: hrála v telenovele Anastázie, právě Anu.
1)Kdo to je?
2)Napiš jeden song Paris Hilton?
3)Napiš jeden song Blog 27?
4)Napiš jeden song Ewy Farne?
5)Napiš jeden song Tokio Hotel?
VYHRÁVAJÍ PRVNÍ 3!!!
KONČIM TUHLE BLESKAJDU..!!!